Ohlasy žen

 

Zde Vám nabízíme dopisy s názory žen, které absolvovaly Přípravu ženy k porodu či Těhotenský tělocvik.

I Vy můžete zaslat svůj příspěvěk na mhrk@seznam.cz , který může být pro nastávající maminky a tatínky povzbuzením nebo Vaším názorem.

 

 

Vážený pane doktore,

zasílám Vám jakýsi popis svých dojmů z poněkud specifického období, které právě prožívám s ohledem na to, jaký význam pro mě měl Vámi pořádaný kurs.

Musím přiznat, že mi poskytl celou řadu cenných informací a představ o tom, co moji rodinu v brzké době čeká. Zbavila jsem se mnohých obav a našla odpovědi na celou řadu otázek. Chtěla bych Vám touto formou alespoň částečně poděkovat za to, co děláte, neboť je to v dnešní době činnost více než záslužná. Věřím, že mé díky předáte i všem ostatním členům týmu, kteří se přímo či nepřímo podílejí na tom, že tento kurs funguje tak dobře a je na tak vysoké úrovni. Ještě jednou jim všem díky.

Jsem pevně přesvědčena, že stejně tak krásně a dobřejako na mne, zapůsobil kurs i na ostatní maminky. Je jen dobře, že se takové vzdělávací a osvětové akce v této době pořádají. Z vlastní zkušenosti vím, že je velice obtížné se rozhodnout, zda v této době chcete to maličké stvoření přivést na svět. Můžete přijít o pěkné místo v zaměstnání, často není kde bydlet, výbavička pro miminko se vyšplhala na desetitisíce korun a potýkáte se s celou řadou ekonomických a existenčních problémů. Přivést na svět malého tvorečka je jistě krásné, ale také nesmírně odpovědné. Mnoho mých přátel, kteří ještě před pár lety tvrdili, že by jedináčka nechtěli za nic na světě, je nyní pevně rozhodnuto, že druhé a žádné další dítě již mít nebude. Buďme tedy rádi za každé miminko, které se do této doby narodí. Věřím, že podobné kursy, příjemné prostředí v porodnicích a milý, starostlivý a chápající personál jen napomohou tomu, aby se tato životní událost stala opravdovou radostí pro oba rodiče.

 

Jak se z dívky stane žena, aneb jaké to je být budoucí maminkou…

Vystudovala jsem úspěšně vysokou školu, našla si pěkné a zajímavé povolání, seznámila se se svým budoucím manželem a za tři roky jsme chystali svatbu. Myslela jsem si, že je to ten nejdůležitější a nejkrásnější den mého života. Další tři roky jsme si spokojeně žili, zařizovali si vlastní byt, jezdili na výlety a nevěřili tomu, jak ten čas rychle letí. A tak se stalo, že jsme oba jednoho dne zatoužili obohatit náš život o něco, co mu dá zcela jistě novou dimenzi – o malého tvorečka, kterému budeme moci dát svoji péči a lásku a on nás bude odměňovat svými pokroky. Netrvalo dlouho, a já pojala podezření, že se jakýsi malý tvoreček mohl usídlit v nitru mého bříška. Paní doktorka sice diagnózu pomocí krevního testu prokázala, ale ultrazvuk se stále ještě bránil poodhalit roušku tajemství. A tak jsme odjeli na dlouho plánovanou dovolenou k moři s vědomím, že pokud ten malý tvoreček se opravdu rozhodl u nás usídlit, dostane teď notnou dávku tepla, sluníčka, odpočinku i slané mořské vody, což mu jistě jen prospěje. A také prospělo. Po našem návratu jsem domů přinesla první obrázek z ultrazvuku a mohli jsme statečně prohlásit, že to, co jsme si tak toužebně přáli, se opravdu stalo. Oplývali jsme štěstím a s radostí oznámili velikou novinu i budoucím babičkám, dědečkům a nejbližším příbuzným.

O miminku zatím nebylo vědět. Občas se přihlásilo nějakou tou ranní nevolností, ale bylo to spíš jen vyjímečně. Moc jsem se v té době těšila, až mi alespoň trošičku povyroste bříško, abych věděla, že tam ten drobeček opravdu je. Brzy ale pocity neuvěřitelného štěstí vystřídaly zmatky. Co teď vlastně budeme dělat? Co se bude dít se mnou? Jak právě roste miminko? Co smím a co ne? A co výbavička? Co všechno máme koupit a hlavně kdy? Spousta pověr mluví o tom, že se věci pro miminko nemají nakupovat příliš dopředu a já bych zrovna teď tak ráda chodila po obchodech a vybírala z té veliké spousty roztomilých maličkých věciček.

Rozhodli jsme se najít odpovědi na všechny tyto otázky, které nás napadali. Prošli jsme několik knihkupectví a vybrali si pěknou brožovanou knížku s názvem Budeme mít děťátko od MUDr. Stanislava Trčy, CSc. Zásadně jsem proti tomu, řídit se radami z krásných knížek zahraničních autorů, neboť se domnívám, že naši odborníci jsou na vysoké úrovni a v zahraničí jsou často jiné zvyklosti i podmínky. I překlad může udělat své. Jeden můj kolega přinesl knihu přeloženou z angličtiny, kde se popisovalo koupání kojence. Doporučení o teplotě vody ve vaničce o hodnotě 75 OC nás víc než udivilo. Zjevně autor přeložil stupně Fahrenheita na stupně Celsia, ale už se nenamáhal přepočítat také hodnotu. Takové příhody mně jen a jen utvrzují o správnosti mého názoru. Ale zpátky k nám. Manžel přelouskal knihu od a až do z ještě první večer, já ji četla postupně asi týden. Sdělovali jsme si své dojmy a diskutovali o jednotlivých kapitolách. Nejčastěji jsme se vraceli k pasážím o nitroděložním vývoji plodu. Moc nás zajímalo, jak drobeček roste a co se mu zrovna vyvíjí. Brzy jsme zjistili, že knížka je sice velmi pěkně napsána a stručně popisuje těhotenství, porod, šestinedělí i první rok dítěte, ale nám tyto informace jaksi nepostačují. Vyrazili jsme tedy do knihovny. Přinesli jsem další dvě knihy podobného charakteru, opět od českých, případně slovenských autorů. Jedna z nich byla u nás velmi oblíbená. Obsahovala barevné obrázky podoby plodu v děloze v jednotlivých měsících a týdnech. A tak jsme si na nich ukazovali, jaké má už naše děťátko oči, ouška, prstíčky nebo hlavičku. Od té doby si každý měsíc přineseme nějakou knihu a důkladně ji prostudujeme.

Mohu s klidným svědomým prohlásit, že jsme prostudovali značné množství více či méně odborné literatury, ale některé otázky jsme stále nenacházeli odpověď. Muži zjevně toto období neprožívají tak bouřlivě, jako my, budoucí maminky. Manžel se vlastně spokojil s tím, co se v knížkách dozvěděl a mně zatím čím dál více pronásledovali různé obavy. Od těch ryze sobeckých (já nechci mít vytahané bříško a popraskanou kůži), přes strach a obavu z porodu až po naprostou nejistotu, že o se toho bezmocného tvorečka vlastně nebudu umět postarat. Najednou mi došlo, co všechno nás čeká. Vymalovat byt, také jsme ještě chtěli koupit myčku, koupit kočárek a plenky a nepředstavitelnou spoustu všech možných kalhotek, dupaček, prostěradla, peřinky, postýlku, lahvičky, dudlíky, bryndáky a já nevím co ještě. Najednou z toho všeho na mně spadl splín a připadala jsem si uprostřed toho všeho úplně ztracená. Čas ubíhal, miminko úspěšně rostlo a mně začínalo být čím dál větší úzko. A tak jsem se rozhodla, že stav počátečního radování a nic nedělání je třeba co nejrychleji zaměnit za jakoukoli činnost, která udá alespoň nějaký směr dalším událostem. Už na počátku těhotenství jsme se s manželem dohodli, že chce a bude u porodu. Tento fakt mně velmi potěšil a také povzbudil, ale stejně vím, že přes veškerou jeho účast tím vším stejně budu muset projít osobně. Jen doufám, že takhle to bude příjemnější. A co víc, člověk by se přece měl z takových okamžiků jako je narození děťátka v životě radovat. Toto naše společné rozhodnutí udalo směr dalším událostem. Jelikož měl manžel na přelomu druhé a třetí třetiny těhotenství na delší dobu odcestovat do zahraničí, rozhodli jsme se na nic nečekat.

V čekárně poradny pro těhotné visel letáček firmy ZDRAVIS, který inzeroval přípravu k porodu i pro otce ve spolupráci s porodnicko-gynekologickou klinikou FN Hradec Králové. Protože máme tuto porodnici takříkajíc za rohem, bylo okamžitě rozhodnuto o výběru jak porodnice, tak i o absolvování výše zmíněného kursu. Poradila jsem se o svém záměru s paní doktorkou a ta mi i přes to, že jsem ještě ani zdaleka nebyla v polovině těhotenství, podala podrobnější informace a vzhledem k okolnostem doporučila kurs absolvovat co nejdříve. Stačilo vytočit telefonní číslo a dohodnout se kdy a kde kurs začíná a kolik stojí. Cena do 500,- Kč (zahrnuje i veškeré poplatky za přítomnost budoucího tatínka u porodu) se mi zdá na dnešní poměry víc než přijatelná. Poplatek jsme uhradili na první přednášce a když jsme ten den opouštěli brány nemocnice, naše nadšení nebralo konce. Všechny přednášky samozřejmě mohou absolvovat maminky i se svými partnery.

Na první lekci jsme se dozvěděli přímo z úst porodníka vše, co se týká porodu a porodních metod. Obecnému povídání předcházel nádherný film o početí dítěte a jeho nitroděložním vývoji. Některé barevné obrázky, jsme s manželem důvěrně znali, ale moc rádi jsme si ty maličké drobečky zase prohlédli, tentokráte s odborným a fundovaným komentářem. Nikdo nás tam nestrašil žádnými komplikacemi a problémy, ale také nám nikdo nesliboval, že zrovna náš porod proběhne bez komplikací a předpisově. Dozvěděli jsme se jaký systém péče o matku a novorozence používá tato porodnice, jaká specifika má. Velice nás zaujal film, který nám předvedl celý porod od přijetí rodičky až po opuštění porodního sálu, který byl nafilmován přímo na této porodnici. Mohli jsme tak vidět lékaře, prostory, metody a vše ostatní tak, jak to pravděpodobně sami prožijeme. Zodpověděli nám všechny dotazy a hlavně všechny procedury nám řádně zdůvodnili. Neumím a ani nechci dělat něco, když nevím proč. Ve chvíli, kdy se dozvíte, že kroky, kterých se obáváte je nutné postoupit z tohoto a onoho důvodu, neboť jinak by to mohlo přinést ty neb ony komplikace vám, či vašemu děťátku, sami nakonec uznáte, že je v zájmu vlastního zdraví a zdraví vašeho drobečka rády podstoupíte. O tom, že tato lekce velmi užitečná mně přesvědčil můj manžel. Když jsme odjížděli domů, hlásil mi hrdě cestou: „Čekal jsem to mnohem horší. Teď tam s vámi půjdu opravdu rád.„ On se tam totiž stejně jako já dozvěděl, co nás vlastně čeká a nemine. Také jsme se krom jiného dozvěděli, kam jít nakupovat potřeby pro miminka i budoucí maminky, jak se orientovat v jednotlivých řadách výrobků, co koupit a na co si dát pozor. Milou pozorností byl i letáček se seznamem nutné výbavičky a kupón na slevu ve vybraných prodejnách. Mohli jsme být opravdu spokojeni.

Druhá přednáška se uskutečnila po týdnu. Bohužel jsem se jí musela zúčastnit sama, neboť manžel byl služebně v zahraničí. Byla o výživě maminek a dětí. Přišla tam paní doktorka a řekla nám, že vše co děláme a jíme, se podepisuje na našem vlastním zdraví i na zdraví našeho broučka. Asi poprvé jsem si po jejích slovech uvědomila, že těhotenství je opravdu jiný stav. Jinak funguje životospráva, látková výměna. Je jiná spotřeba tuků, cukrů, vitaminů i bílkovin, než v normálním životě. Žádná z nás asi nechce zbytečně přibrat, vždyť i po porodu chceme být stále krásné a přitažlivé. A také chceme těm drobečkům dát do jejich života to nejlepší. Nedostatek vitaminů, minerálních látek jim může už nyní vážně ublížit, stejně jako jejich přebytek. Víte snad proč je zcela nevhodné v těhotenství požívat vnitřnosti a játra? Obsahují velké množství vitamínu A, jehož předávkování může způsobit vývojové vady plodu. Víte proč máte jíst sušené meruňky a proč si je před jídlem umýt? A co je vhodné pít a kolik? Kolik mléka a mléčných výrobků byste měla mít každý týden? Je vůbec vhodné doplňovat stravu multivitamínovými přípravky pro těhotné a mohou tyto přípravky plně nahradit denní dávky minerálů, vitaminů a stopových prvků? Pokud vás takové otázky napadají, právě tady na ně najdete fundovanou odpověď. Paní doktorka vede poradnu výživy pro těhotné a také si tam každou z nás pozvala. Budeme-li si týden sepisovat vlastní jídelníček, vyhodnotí nám ho na počítači a určí, čeho máme nedostatek a čeho přebytek. Z krve vám přesně určí, co vám chybí a co by bylo vhodné omezit, aby jste vy i váš drobeček prospívali co nejlépe a nepřipravili si zbytečné komplikace. I z této přednášky jsem se vrátila nesmírně nadšená a plná chuti vše hned manželovi sdělit. Už teď se děsím, kolik budeme platit za telefon. Vždy jsem jedla hodně ovoce, zeleniny a světlého masa, od této přednášky si však mnohem více všímám toho, co jím a piji a v jakém množství. Poradnu pro výživu máme navštívit příští týden a moc se tam na paní doktorku těším.

Třetí přednášku jsme opět absolvovali spolu s manželem. Vlastně to ani nebyla přednáška. Navštívili jsme porodní sál. Příjemná paní doktorka nám nejprve řekla, jak se porod ohlásí a kdy máme neprodleně do nemocnice přijet. Byli jsme ujištěni o tom, že máme raději pětkrát přijet zbytečně, než jednou pozdě. Tatínkové byli poučeni, jak s maminkou nakládat, kam ji odvést a kde zvonit. Pak jsme viděli přijímací místnost, přípravnu i samotný porodní sál. Znovu nám bylo vysvětleno, co se kde odehrává, mohli jsme si prohlédnout přístroje na snímání stahů dělohy a srdeční činnosti děťátka. Upozornili nás na to, co smíme a co je naprosto nevhodné. Přesto, že jsme sál znali už z filmu, opět nás udivil svou útulností. Můžete si sem přinést hudbu, foťák nebo i videokameru. Přímo z porodního sálu můžete například zatelefonovat svým příbuzným. Pokud někoho ještě trápil strach z porodu, tady z něj zaručeně musel spadnout. Mohli jsme si také prohlédnout ošetřovnu pro novorozence a sál pro císařské řezy. Personál i prostředí na nás působili příjemným a klidným dojmem. Opět nám zodpověděli veškeré otázky a dostali jsme lístečky s telefonními čísly a seznamem věcí, které je potřeba si vzít s sebou. Také nám blíže osvětlili, jak se zachází s dětmi po porodu, kdy je má maminka u sebe i jaká je možnost návštěv. I odsud jsme odcházeli spokojení a příjemně naladění. Můj duševní stav se odvinul od výroku paní doktorky. „Vy už všechny porodit musíte, jak se tak na vás koukám. Z vás už to žádná nerozchodí.“ Přesně to vystihuje situaci. Vydali jsme se na cestu, ze které se nelze vrátit zpět. Porodit musím, tak ať je to co možná nejpříjemnější a nejhezčí. Jak se zdá, v této porodnici pro to udělali vše. Vždyť to má být jeden z nejkrásnějších okamžiků. A já pevně věřím, že také bude.

Poslední přednáška se protáhla do pozdního večera. Dlouho a dlouho jsme si povídali o tom, jak se má takový malý právě narozený drobeček. Jaká je to pro něj změna, co ho trápí a jak mu může maminka pomoci. Dozvěděli jsme se, proč je rozumné být pět dní po porodu v nemocnici, jak naučit broučínka sát mléko a co je třeba dělat aby maminka mlíčko měla. Pokud jsem z ostatních oblastí měla alespoň nějaké vědomosti, tady jsem vůbec netušila, že existují nějaká specifická období. Dozvěděla jsem se čím jsou zvláštní první dva dny po porodu, jak je vhodné se chovat i jaké metody je možné uplatnit, abychom ty svoje miminka alespoň nějak zvládli. Tatínkové byli poučeni o úskalích šestinedělí i o tom, že je nezbytné v tomto období mamince opravdu pomoci. Mám tři sourozence a s maminkou si často povídáme o tom, jak pečovat o novorozence. Myslím, že žena, která vychovala čtyři děti, má zkušeností víc než dost. To co jsem se ale dozvěděla na této přednášce, jsou letité zkušenosti a metody, které s sebou přinesl nový přístup k porodnictví. Ty vám nemůže dát žádná maminka, neboť jí přinesli zabalený raneček po dvou hodinách ke kojení a zase ho odnesli. Dnešní péče o novorozence nabyla jiných dimenzí a je to jistě dobře.

Ráda a hrdě přiznávám, že to co jsme se na tomto kursu dozvěděli, se nedočtete v žádných knihách. Na žádnou vaši otázku nedostanete nikde tak pěknou a fundovanou odpověď jako tady. A vše vám budou říkat lidé, kterým z očí září láska k dětem a radost z každého nově narozeného tvorečka. A tak bych touto cestou chtěla poděkovat všem, kteří se na takových osvětových akcích podílejí, neboť za tím vším je nesmírná spousta mravenčí práce a píle. Tito lidé nejsou lhostejní. Dají vám najevo, že vás obdivují, neboť jste se rozhodli v této složité době přivést na svět malého bezbranného tvorečka a navzdory nepřízni doby o něj pečovat. Dívají se vás jako na hrdiny, jimž je třeba tuto cestu usnadnit a pomoci jim. Oni se o to snaží a musím říci, že jim to opravdu jde. Nejspíš je to proto, že to dělají se zájmem a láskou. Ještě jednou jim všem, lékařům, sestrám i ostatnímu personálu za to hluboký dík.

Mgr. Z.R.

___________________________________________________________________________________

Vážený pane doktore,

rádi bychom touto cestou poděkovali za obohacující informace z “Přípravy”. Zvláště její dnešní část – tedy přednáška
MUDr. Marešové a sestry Pavlíkové – byla velmi přínosná a zajímavá. Jejich profesionální a přitom citlivý přístup vzbudil všeobecný zájem a ohlas.

Stejně tak bychom rádi vyjádřili svoje poděkování Vám za odborný výklad a pohodu, jakou jste do celé “Přípravy k porodu” vnášel. (Vůbec nelitujeme, že porodní sály byly minulý týden obsazeny, neboť je ještě lepší, že se děti mohly narodit v tak hojném počtu.) I tak návštěva porodnice byla pro nás přínosná.

Se srdečným pozdravem

Roman, Leona a …? Stašovi

___________________________________________________________________________________

Milá sestřičko, milý pane doktore!

Mnohokrát Vám oběma děkuji za hodiny klidu, trávené na Vašem těhotenském tělocviku.

Při mém prvním těhotenství mi ve spojení s přednáškami daly mnoho cenných informací a rad, pomáhaly mě držet v jakémsi „těhotenském nadhledu“ a vděčím jim za pohodové prožívání pobytu v porodnici.

Nyní, při svém druhém těhotenství, jsem v prvních měsících v koloběhu každodenních činností ženy na mateřské dovolené mnohokrát zapomínala, že nosím v bříšku našeho 2. potomka. O to víc jsem si opět užila hodiny tělocviku, které patřily jen mě a mému „novému“ miminku a daly mi na chvíli zapomenout všechno ostatní. Vřele doporučuji všem nastávajícím maminkám, já osobně přijdu určitě „příště“ zas.

Vaše Simona Skopalová

___________________________________________________________________________________

 
Vážený pane doktore,

konečně jsem se dostala k tomu, napsat Vám pár řádek a hlavně poděkovat za Vaši práci při organizaci přednášek “Příprava ženy k porodu”. Absolvovali jsme Váš kurz v září 2002 a 19. prosince se nám narodila krásná zdravá holčička. Také jsem chtěla poděkovat za vedení hodin těhotenského tělocviku, které byly pro mě velmi příjemným zážitkem i odpočinkem a setkání s dalšími maminkami. Těhotenství jsem měla pohodové a bezproblémové (když nepočítám nutnost odběru plodové vody). Na porod jsem se dokonce těšila a připadala jsem si připravená. Nebyla jsem ovšem připravená na jednu věc, a to že to vůbec nepůjde a že nakonec neporodím přirozenou cestou. O císařském řezu jste na přednáškách příliš nehovořili a v knížkách jsem kapitolu o něm vždy automaticky vynechávala. A nakonec mě to potkalo. Po 19 hodinách porodních bolestí, z toho 14 jsem strávila v porodnici už jsem byla naprosto vyčerpaná. Posledních 5 hodin jsem měla bolesti cca po 1,5 minutě a výsledek byl, že jsem se otevřela pouze na 3 cm. Takže jsem nakonec souhlasila s “císařem”. Byla to moje první operace a nebyla jsem nachystaná na to, že to bude tak bolet. K tomu navíc péče o moji holčičku, měla jsem toho dost. To už je všechno pryč, dnes jsme zdravé v pořádku, plně kojíme a máme radost ze života. Na hradeckou porodnici si nemohu stěžovat, jen si myslím, že by lékaři a porodní asistentky měli maminky více informovat o tom, co s nimi dělají a proč, co udělat nemohou a proč a jaké jsou možnosti dalšího postupu. Zdálo se nám, že byli všichni strašně tajní, jako bychom neměli právo na úplné informace. Na oddělení šestinedělí jsme pobyly 6 dní (i Štědrý den) a chci poděkovat hlavně za práci všech sestřiček, které byly milé. Jsem ráda, že nemohu potvrdit všechny ty fámy o tomto oddělení. I když domů jsem šla už moc ráda.
Vím, že jsem spíše výjimečný případ, ale i na tuto možnost prosím připravte budoucí maminky, ať z toho nejsou nešťastné a jsou na to připravené. Já jsem to v prvních dnech brala jako “selhání svého těla”.
Ještě jednou za vše děkuji a přeji radost z další práce.

Jana Ř., HK

___________________________________________________________________________________

Dobry den,

ja bych Vam a celemu kolektivu Pripravy chtela moc podekovat za cenne informace, kterych se mi na Vasich prednaskach i cvicenich dostalo. O tom, ze jsme se dozvedeli mnoho zajimaveho, svedci i fakt, ze muj manzel se mnou absolvoval vsechny prednasky (puvodne chtel jit pouze na prvni setkani). Takze jeste jednou za vsechno moc dekuji a preji Vam krasne prazdniny a hodne elanu do dalsi prace. S pozdravem budouci mamina Eva Nemcova

 ___________________________________________________________________________________

Vážení paní a pane Hronkovi,

s malým zpožděním, ale přece, jsem se konečně dostala k tomu, abych vám napsala alespoň pár řádků. 3. května v 9 hodin večer se nám narodila krásná a zdravá holčička.
Včerejším dnem jsme úspěšně ukončily šestinedělí, které jsme, stejně jako porod, zvládly na jedničku. A za to všechno ve velké míře vděčím právě vám. Neustále čerpám cenné informace, které jste nám, s podporou ostatních pracovníků hradecké nemocnice, předali během předporodních kurzů. Každý den s Aničkou provádíme masáž, kterou jsem se od vás naučila a myslím, že se jí to začíná líbit.

Není dne, kdy bych na Vás, paní Hronková, nevzpomínala. Vám bych chtěla mockrát poděkovat za úžasné páteční hodiny cvičení a relaxace. Jste milá a hodná a máte neuvěřitelnou schopnost dávat druhým obrovské množství pozitivní energie, a za to všechno si Vás nesmírně cením. Pamatuju si hodinu, kdy jste nám četla vzkaz od jedné maminky, ať nepodceňujeme nácvik dechových cvičení. A měla pravdu. Hlavně ke konci těhotenství jsem trénovala pravidelně každý den, a myslím, že mi to opravdu velmi usnadnilo porod, který pro mě, možná  právě díky Vaší průpravě, zůstane, i přes velkou bolest,  nejkrásnějším životním okamžikem.
Dnes je venku krásně, kolem sebe mám  skvělou rodinu a hlavně nádherné, zdravé miminko, které mi od základů změnilo život a učinilo mě nejšťastnější maminkou pod sluncem. Co víc si přát?
Snad jen hodně štěstí, zdraví a lásky pro vás.
Mějte se krásně a v průběhu příštího těhoteství se opět budu těšit naviděnou!

S pozdravem Lenka Horáčková a Anička

PS : V příloze vám posílám fotku našeho drobečka

___________________________________________________________________________________

Milý pane Hronku a paní Hronková,

ráda bych vám poděkovala za kurz, kterého jsem se pod vaším vedením účastnila. Před měsícem, 23.5., se mi narodila holčička, od té doby jsem se ještě nezastavila, k počítači a tomuto dopisu se dostávám až teď, je to náročné. Mateřskou dovolenou pojmenoval dovolenou někdo, kdo pravděpodobně doma mimino neměl.

K porodu jsem jela ráno v osm hodin s tím, že jsem ještě v šest bolesti téměř necítila, ani po natočení ekg v devět hodin si pan doktor nebyl jistý, jestli nejde pouze o poslíčky. V deset hodin už jsem byla na sále a o půl dvanácté byla Terezka na světě.

Přála bych každé mamince takto hladký a rychlý porod, myslím si, že k tomu jistě přispělo to, že jsem do poslední chvíle pracovala, měla dostatek pohybu, a to i díky vašemu cvičení. Bohužel jsme s manželem nevyužili masáže pro první dobu porodní, do porodnice jsem se dostala prakticky až ve dvou třetinách porodu, nicméně, v průběhu kontrakcí jsem si vzpomněla na to, jak správně dýchat, přes velké bolesti správně tlačit, Terezka se i proto narodila po velice krátké době.

Jsem z HK, obě maminky máme několik desítek km daleko, s Terezkou nám nemá kdo pomáhat, velice proto oceňuji informace, které jsem od vás získala k péči o novorozence, ať už se jedná o kojení, koupání, či masáže, které našemu miminku při bolestech bříška po jídle jako jediné pomáhají.

Jedinou připomínku, kterou si dovolím ne jako výtku, ale jako informaci, která může vést ještě ke zkvalitnění vašeho úžasného kurzu, nejem můj manžel, ale i řada dalších účastníků a účastnic kurzu, byl velice zklamaný, že se nemohl z důvodů kapacity účastnit některých z přednášek. Jednalo se mám dojem o přebalování, koupání, masáží miminka a dokonce i hodina o změnách psychiky maminky i tatínka. Právě tyto informace však považuju pro tatínky jako jedny z nejdůležitějších, co se potom využití v praxi týká, pánové by jistě byli ochotni za svou účast v těchto hodinách i připlatit a těchto lekcí se zúčastnit.

Přeji vám do dalších dnů hodně energie, i za ostatní maminky vám děkuji Alena Náhlovská

___________________________________________________________________________________

 Vážený pane doktore,

ráda bych Vám a Vašemu týmu poděkovala za kurzy, které pořádáte. Musím říci, že mne šíří témat i profesionalitou velmi mile překvapily. (Po zkušenosti s předporodní přípravou v Liberci v roce 2001 jsem byla spíše nedůvěřivá). Z přednášek jsem si odnesla spoustu informací, z nichž jsem mnohé již využila a na další se jistě dostane. Oceňuji také, že jsme se dozvěděly, že ne všechno vždy probíhá ideálně a jaké že mohou nastat komplikace (což naštěstí nebyl zatím náš případ). Na tělocvik jsem se sice mnohokrát nedostala, přesto mi nácvik dýchání a poloh v I. a II. době porodní velmi pomohl a doufám, že i pro porodní tým bylo výhodou, že jsem věděla, co po mně chtějí. Tím spíše, že synek vážil přes 4 kila a na svět se mu zrovna nechtělo. (Porodní tým – MUDr.

Plevák, as.Bauerová, Jechová, sl.Micherová byl fantastický.) Celkově jsem tedy byla velmi spokojena, přednášky i tělocvik jsem si opravdu “užila” a rozhodně budu Váš kurz doporučovat dalším těhulkám.

Jen mám malou technickou prosbu: bylo by možné aktuální data cvičení s míči, masáží s partnerem či přednášek umisťovat na internet? Maminkám by se ušetřilo mnohé dohadování. Pane doktore, ještě jednou mnohokrát děkuji, přeji spoustu spokojených maminek a miminek a vůbec vše dobré. S úctou M.P.

___________________________________________________________________________________ 

26. března 2009

Vážený pane Hronek,

loni na podzim jsme u Vás s partnerem navštěvovali kurz předporodní přípravy. Miminko se nám mělo narodit 13. února, ale nechtělo se mu a tak přišlo na svět až 6. března. Je to kluk, jmenuje se Honzík, po porodu měřil 55cm a vážil 4,64kg. Všechno proběhlo naprosto v pořádku a to i díky Vaší přípravě. Pro mě byl porod, díky tomu, že jsem věděla, co mě asi tak čeká a byla jsem na to hlavně po psychické stránce připravená, velice krásným zážitkem. A přála bych i ostatním maminkám, aby pro ně byl porod radostným zážitkem, na který budou rády vzpomínat.
Chtěla bych Vám tímto poděkovat a popřát další spokojené maminky.

S pozdravem
Eva Majtanová

___________________________________________________________________________________

30.10.2009

Včera 29.10.2009 ve 21 hod přišla na svět Monička Čechová. 3100 g, 49 cm. Obě jsme v pořádku. Děkujji za krásné a příjemné cvičení a cenné rady. Také děkuji celému kolektivu Zdravis ze odborné přednášky, ze kterých neustále čerpám. Přeji vám hodně úspěchů v této záslužné činnosti a zdraví a štěstí v osobním životě. Čechová Iva

___________________________________________________________________________________ 

12.2.2010

Dobrý den,, ráda bych vám dodatečně poděkovala za výbornou teoretickou a praktickou přípravu k maminky porodu a rodičovství. Narodila se nám Tříkrálová slečna 6.1.2010. Krásná, zdravá i usměmavavá. Díky Vaším informacím jsem zvládla porod dobře. Vyřiďte „Vašim“ budoucím maminkám, že se nemusí ničeho obávat. Personál a péče a profesionalita jsou na znamenité úrovni. Přeji hodně spokojených budoucích maminek. Nasibulinová Lenka

___________________________________________________________________________________ 

13.2.2010

Dobry den, pani Hronkova,

mam pro Vas dobrou zpravicku – dne 1.2.2010 (zac. 38.tydne teh.) se nam narodila krasna zdrava holcicka Michalka – 3380g, 52cm.

Porod probehl velmi dobre - ve 3,15 h. mi odtekla voda, takze jsme vyrazili do porodnice, zatim jsem mela bolesti pouze velmi slaboucke a nepravidelne, takze me sestricky ulozily na pokoj. Ze pry zbyva cekat, zda se porod do 24hod. rozbehne. Pri ranni vizite se na me prisla podivat pani doktorka Podholova – zhodnotila situaci a povidala, ze odpoledne porodime. A dopadlo to tak :-)

Kolem 12. hodiny se dostavily prvni pravidelne kontrakce, nejprve po deseti minutach, pak po sedmi, po peti, po trech – to cele asi behem hodiny a pul. Pani doktorka povidala – branka je na 3 cm, bezte na pripravu a rychle porodime. Behem pripravy uz byly kontrakce opravdu silne – diky Vam se mi vybavilo spravne dychani, ktere jsme nacvicovali na telocviku a vse jsem vpohode zvladla.

Jelikoz se ten den rodilo o106, musela jsem chvili cekat na chodbe, nez pro me pripravi porodni sal. Kratce pred 15.hodinou jsme prisli s manzelem na sal a v 15,22 hod. byla Michalka na svete.

Ke konci prvni doby porodni me hodne brnely prsty na rukou i nohou – bylo to zpusobeno spatnym dychanim – ackoliv jsem se ze vsech sil snazila mezi kontrakcemi uvolnovat brisni stenu, pri nastupu kontrakce sfoukavat svicku a pak pericko – kdyz ma clovek velke bolesti, je to drina se soustredit na spravne dychani. Druha doba porodni probehla velice rychle – jen takova perlicka – chtela jsem zacit tlacit a na porodnim sale jsme byli pouze sami s manzelem. Nakonec vse dobre dopadlo a behem dvou kontrakci se Michalka narodila.

Klobouk dolu pred vsemi pany doktory, porodnimi asistentkami a detskymi sestrickami (ty jeste pri tom vsem kolotoci stihaly porizovat otisk nozicky miminek) – byl to opravdu perny den, ale vsichni byli velice mili.

Chtela bych Vam a Vasemu manzelovi moooooooooooooooooc podekovat za praci, kterou delate. Na pokoji jsem byla s maminkami, ktere na kurzy nechodily – pri porodu nevedely, jak spravne dychat, kdy tlacit a kdy ne, poranily si prsa pri kojeni, protoze dite od prsu “odtrhovaly” (misto vsunuti malicku do pusinky), nemely vsechnu vybavicku – napr. latkove pleny na siroke baleni a detskou kosmetiku, … zkratka diky Vasim kurzum pro me bylo (poprve i nyni) spousta veci jednodussich a jasnejsich. Jeste jednou diky.

Mejte se krasne

pekny den Vam preje Eva Nemcova